Rozhodčí v biatlonu, rozhodčí v NMNM, díl II.

Pokud nejsou vidět, je to dobré znamení pro průběh závodu. Musí-li však zasáhnout, většinou je za tím situace, která souvisí s porušením pravidel nebo sportovním neštěstím biatlonisty. Jejich práce musí být stoprocentní, ať už ji vykonávají na trati, na střelnici, trestném kole, pracují s časomírou nebo se věnují kontrole materiálu. Říkáme jim rozhodčí. Jaká je jejich práce a odpovědnost? 

Přinášíme vám druhý díl o biatlonových rozhodčích. Tentokrát se zaměříme na časomíru a střelnici.

Lukáš Herman

Časomíra – Lukáš Herman (klub Bystřice pod Hostýnem) 

“Naši práci vidí divák prostřednictvím televizní grafiky.” 

Lukáši, ty máš zde ve Vysočina Areně na starosti časomíru. Co to konkrétně na stadionu znamená?

Jde o dvě stanoviště na stadionu, start a cíl a pak jsou to také mezičasy na trati. Moje práce je zkoordinovat veškeré činnosti a zajistit kontrolu, aby bylo vše plně funkční. Patří mezi to také spolupráce se všemi rozhodčími, kteří kontrolují závodníky v průběhu závodu. Naše práce začíná ještě než závodník odstartuje, musí dostat transpondéry – čipy, na kotníky, musí dostat správné číslo a následně může jít na start. Závodník je zodpovědný za to, aby si v případě sprintu nebo stíhacího závodu pohlídal sám čas, kdy vyrazí do závodu.

Už se ti někdy stalo, kdy technika přestala fungovat a byl s časomírou problém? 

Tak to jsem naštěstí nezažil a doufám, že ani nezažiju. Prozatím vždycky všechno fungovalo tak, jak mělo. Všechna měření jsou pro jistotu zálohována manuálně, tudíž máme v případě potřeby k dispozici i ručně psané poznámky.

Jak vypadá tvůj program před závody?

S kolegy začneme připravovat prostor startu a cíle, rozmístění všech stříšek, stojanů na zbraně, kontrolujeme trať. Během nástřelu už čekáme na stanovišti startu, dáváme závodníkům transpondéry, rozhodčí už jen čekají, než přijdou závodníci. Všechno musí probíhat hladce, aby se sportovci nikde nezdrželi. 

Jakým způsobem snímá tranpondér časy závodníků?

Sportovci mají na noze čip a následně na mezičasech na trati, před a za trestným kolem nebo v cíli jsou ve sněhu zaříznuté smyčky – snímače, které zaznamenávají závodníkůch průjezd a data jsou poslána do datacentra, výpočetního střediska, kde se vše zpracovává. Divák to pak vidí přímo prostřednictvím televizní grafiky. Následně to jsou i podklady pro analytické výsledky. 

Jan Sucharda a Vojtěch Zicháček

Střelnice – Jan Sucharda (klub Jilemnice)

“Zkušenosti jsou důležité, ale nervozita je na střelnici vždy.”

Se střelnicí se spoustě fanouškům v Novém Městě na Moravě vybaví trable Veroniky Vítkové, kdy jí soupeřka sestřelila křižnou palbou terče. Jaký zážitek si vybavíš Honzo ty sám při dohlížení na střelnici?

Za mě právě problémy Verči Vítkové byl asi největší problém, který jsme zde řešili. Tehdy jsem ještě neměl tolik zkušeností a když Veronika zvedla ruku, mohla nastat jedna ze čtyř situací – zmiňovaná křižná střelba, nefunkční terč, sportovec nemá náboje nebo porucha na zbrani. 

Jaká situace je pro rozhodčí nejvíce zapeklitá? 

Určitě je to ta křižná střelba, v tu chvíli má rozhodčí povinnost zastavit sportovce, co střílí, resetuje se terč postiženému sportovci, musí se zaznamenat průběh celé křižné střelby a závodníky, který se jí dopustil se sdělí, na kolik musí trestných kol.

Děje se v tobě samotném něco, když přijedou hromadně závodníci na střelnici a začnou shodně střílet?

Musím říct, že uklidnění přichází se zkušenostmi. Všichni tady jsme dobrovolníci, neděláme to profesionálně, ale jsme samozřejmě vyškolení a většinou máme za sebou i závodní kariéru, přesto je poprvé ten zážitek opravdu hodně intenzivní. Čím víc závodů člověk absolvuje, tím víc si je vědom toho, co má kontrolovat, pozorovat, na co si má dát pozor. Nervozita je tu ale vždycky..

Máš možnost se podívat i do zahraničí jako rozhodčí? Máš nějaké porovnání?

Ano, mám. Třeba letos jsem byl na Světovém poháru v Hochfilzenu a italské Anterselvě. V zahraničí dělám mezinárodního rozhodčí a tam je ta moje úloha poněkud odlišná. Kontroluju organizátory, jak vše připravují, dohlížím či radím, co by mohli udělat jinak a celkově sbírám zkušenosti, které bych mohl potom aplikovat zde v Novém Městě, kde se snažíme být nejlepší (směje se).

A daří se to? 

Mohu říct, že ano. Na to, jaká jsme malá země oproti Německu, Itálii a z pohledu biatlonu třeba i Norsku, tak zde máme vysoký počet mezinárodních rozhodčích, což taky ukazuje na naši dobrou práci. 

Autor: Tomáš Herman & Michal Jilka
Foto: Michal Jilka

Partneři IBU / IBU Partners
Partneři OV / OC partners
Dodavatelé OV / OC suppliers
Mediální partneři / Media partners

All rights reserved © Český svaz biatlonu