S Jiřím Hamzou o životě v pohárově bublině i nových impulsech pro český tým

Ještě zbývá finále Světového poháru  v Oestersundu a covidová sezóna 2020/21 se uzavře. Jaká byla? Co přinesla? Jak si v ní vedl český tým? Kdy se do Vysočina Areny vrátí světová elita? O tom všem a mnohém dalším hovoří prezident Českého svazu biatlonu a I. viceprezident Mezinárodní biatlonové unie Jiří Hamza, který je současně i šéfem organizačního výboru závodů Světového poháru v NMNM. 

O covidové sezóně

„Kompletně jsme ji, a teď hovořím za IBU, museli změnit. Program jsme soustředili do méně míst, abychom omezili cestování a setkávání. Dokonce i taková tradiční destinace, jakou je Ruhpolding, se letos musela obejít bez Světového poháru. Neuskutečnily se ani předolympijské závody v Číně. Kompletně jsme zrušili IBU Junior Cup, ze kterého zůstal jen světový šampionát dorostu a juniorů, druholigový IBU Cup odstartoval teprve v lednu. Všude panoval přísný režim oddělených skupin sportovců a pořadatelů, rozhodčích, médií. Testovalo se ve třídenních intervalech. Bylo to náročné, ale ve finále proběhla mezinárodní sezóna úspěšně a přesně podle nového harmonogramu. 

Bohužel u nás doma v Česku byla situace složitější. Uskutečnily se pouze nominační závody povolené hlavní hygieničkou. České poháry žactva, dorostu a dospělých jsme museli zrušit. Složitá byla pro kluby a sportovní centra i organizace tréninků. Během některých nařízení vlastně takřka nemožná. To mě hodně mrzí. Děti sportovat potřebují a mají.“

O bezpečnosti v NMNM

„Když se člověk podíval na covidová čísla u nás a ve světě, nedivím se, že u mnoha týmů nebo u řady médií převládala panika. Týmy nakonce do Česka přijely, novinářů bylo poskrovnu. Pro nás s pořádáním ale nastal jiný problém. Vysvětlit místním, že striktní biatlonová bublina funguje a sportovci jsou pro ně bezpečnější než, v uvozovkách, jejich soused. Upřímně, moc  se nám to nedařilo. U řady lidí přetrvával dojem, že biatlonisté přijeli nakazit půlku města… 

Čísla ale hovoří jasně. Z rozhodčích a širšího organizačního štábu nebyl do NMNM vpuštěn nikdo s pozitivním testem. Dva pozitivní případy, dvě osoby musely zůstat doma v jiných regionech Česka, takže na Vysočinu ani neodcestovaly. V rámci testování v bublině IBU jsme zaznamenali jeden pozitivní test u švédského týmu, a to až ve druhém týdnu. Švédové chtěli posílit trenérský štáb, ale jejich kouč se nakazil cestou do NMNM. Testování IBU to hned odhalilo, a tak byl od prvních hodin v izolaci a zůstává v ní dodnes. 

Dva pozitivní v pořadatelském týmu jsme díky pravidelnému testování odhalili v průběhu Světového poháru. V jednom případě to byl rozhodčí, ve druhém člověk od tratí. Do karantény museli společně s nimi i jejich nejbližší spolupracovníci. 

Považuji to za velký úspěch. Stačí se podívat do záznamů IBU, kde se v porovnání s ostatními pořadateli pohybujeme na deseti, patnácti procentech jejich hodnot. 

O spolupráci s nemocnicí

„Jednu část testování si organizovala IBU, ve sportovní hale měla svůj vlastní štáb. Pod ně spadaly všechny týmy, činovníci IBU, média. Druhou část testování jsme si organizovali sami ve spolupráci s novoměstskou nemocnicí. Tam byli testování pořadatelé a rozhodčí. Zde, a rád, vyzdvihnu primáře oddělení ARO, pana doktora Dušana Macha. Celou oblast testování si vzal se svým týmem za své. Jejich součinnost a servis byly úžasné.“ 

O životě v pohárové bublině      

„Z lidského pohledu mi takové pořádání Světového poháru a závodění v něm radost nepřináší. Pro nás všechny je to hodně neosobní, chybí mi tam elementární lidský kontakt. Ani jsme si za těch 14 dnů nemohli sednout k pivu a obyčejně si pokecat s lidmi, kteří milují biatlon.“        

O českém týmu

„Před dvěma týdny ve čtvrtek jsme při závodě ženských štafet spadli na úplné dno. A sám za sebe musím říct, že jsem byl hodně naštvaný. Ale pak jsme se podle mě odrazili, holky i kluci. Vedeme s Ondrou Rybářeme i Egilem Gjellandem dlouhé diskuze o tom, jak s týmem dále pracovat. Osobně si myslím, že zapracování mladých sportovců může být rychlejší. A jsem rád, že třeba progres Mikuláše Karlíka můj názor potvrdil, ta cesta tam je. Stejně tak vidím pozitivně Kubu Štvrteckého, Milana Žemličku, Víťu Horniga a juniory. Stále hodně sázím na Adama Václavíka, ale musí tvrdě makat. Věřím, že dozraje s věkem, jako dozrál Ondra Moravec. Adam i Tomáš Krupčík, jsou nyní pod tlakem mladých, a to je dobře.

To, že jsme se odrazili, ale nemůže zakrýt nedostatky. Říkal jsem to i po Pokljuce, kde se Makula stala mistryní světa, některé věci je třeba změnit. Příprava na olympijskou sezonu musí být jiná.“    

O ženách

„Jisté je, že Egilova přítomnost u družstva žen musí být častější a intenzivnější. Holkám kvůli situaci s covidem a omezeným možnostem cestování jeho autorita chyběla. Potřebujeme u holek větší důslednost. To, že jsou všechny šťastné, ještě neznamená, že je to v pořádku. Jsem přesvědčený, že jedeme po správné cestě, jen je třeba někdy přitáhnout opratě. A pokud to bude třeba znamenat dlouhodobou přípravu v Norsku, budeme na svazu připraveni poskytnout veškerou součinnost.“

O společné reprezentaci

„Je to myšlenka, kterou se zabýváme. Už v minulosti se nám osvědčila. Nyní skvěle probíhalo prolínání mužů a juniorů. Tak proč nesloučit všechny reprezentace, aby tým dostal nový náboj? Ale, samozřejmě, je to celé otázka diskuze s trenéry i sportovci, vždyť mnozí z nich studují… Jisté však je, že ke změně dojít musí. To asi vnímáme každý.“

O lyžích a servisu

„Servisní tým budeme chtít posílit, a to na pozici odborníka na broušení lyží. Máme špičkové technické vybavení, ale neumíme jej plně využívat. Budeme chtít hotového člověka, třeba i ze zahraničí, protože s lyžemi se poslední dobou trápíme. Ale není to jen otázka našeho servisu, ale i výrobců lyží. Se všemi o tom intenzivně diskutujeme.“

O Mikuláši Karlíkovi a jeho vrstevnících 

„Je to rafan. To je poznat z jeho projevu na lyžích. Moc se s tím nemaže a když narazí, nehroutí se z toho, ale umí se poučit. A to je přesně to, co potřebujeme, kluky jako on, rafany. Podobnými typy jsou i Tomáš Mikyska nebo Jonáš Mareček. Nebojí se, jsou živelní, dynamičtí, zdravě agresivní. Už to z naší strany začínalo být takové ospalé, a to nechceme. Potřebujeme přesně takový impuls, jako nám mladí kluci nabízejí, je to naše odpovědnost vůči fanouškům i partnerům. Musíme s těmi kluky teď pracovat, dobře pracovat, a to tak, aby je nebrzdil tlak, který v této sezóně tlačil dolů Kubu Štvrteckého.

Musím však uznat, že u děvčat situace tak optimistická není. Tam se nám podchytit talenty, až na výjimky jako je Tereza Voborníková, zatím tolik nedaří.“

O Ondřeji Moravcovi

„Ondra, to je pro mě vyplazený jazyk a jízda na jedné lyži přes cílovou čáru. Možná trochu žil v mediálním stínu Gábiny, ale těch medailových úspěchů z vrcholných akcí má víc. Neuvěřitelná osobnost, profík a troufnu si říct, že i můj kamarád. Je to jeden z generace závoďáků, která nám pomohla dostat biatlon na české sportovní výsluní. Věřím, že když teď vidí mladé kluky, odchází se mu z týmu snadněji. U nás, u českého biatlonu, má vždy dveře otevřené. Nebudeme na něho tlačit. Zaslouží si nyní dělat to, co chce on, ale těšíme se a věříme, že se vrátí nám pomoci, přestože už to nebude se startovním číslem na hrudi.“

O Vysočina Areně 

„Za těch 16, 17 let areál zestárl. Tribuny ani osvětlení, které jsou celoročně vystavené povětrnostním podmínkám, nejsou v nejlepší kondici. Pád stožáru nás v tom utvrdil, ať už příčina pádu byla jakákoliv. 

Přemýšlíme o rekonstrukci celého stadionu včetně rozvodů inženýrských sítí. Chceme z Vysočina Areny vybudovat tréninkový areál, který bude funkční celoročně, a který bude vyvážený i z pohledu udržitelnosti. 

Cílem je, aby se tady děti a kluby mohly co nejlevněji ubytovat a měly dobrý servis. Uvažujeme například o kryté střelnici v prostorách tribuny, která by se během Světového poháru proměnila v tiskové středisko. Variabilata je obecně filozofie, které se budeme držet. 

Chceme do Areny vozit co nejméně materiálu, protože předchozí trend mobilních staveb se ukázal jako neefektivní po stránce finanční i z pohledu nadměrné dopravy a tedy ekologie.

Máme připravené varianty, které chceme prodiskutovat s vedením města a pak se státními orgány. Světový pohár 2023 už proběhne v „nové“ Vysočina Areně. O tom jsem přesvědčený.“      

O ZOH 2022

„Mám zkušenost z Pekingu 2008. A vím, že Čína je zemí, kde, řečeno s nadsázkou, dokáží poručit větru dešti. Pokud si odmyslíme jejich ideologii, nebo oběti, které tehdy přinesla výstavba sportovišť, tak sama o sobě byla olympiáda dokonalá. Věřím tedy, že i bez předolympijských závodů Číňané olympijské hry v roce 2022 zvládnou. Za biatlon navštěvuje pravidelně olympijské dějiště sportovní ředitel IBU Felix Bitterling, který má o všem perfektní přehled. Lidi dokážeme vyškolit a pokud jim tam nebudou padat stožáry, bude vše dobré.“   

Autor: Tomáš Hermann
Foto: Michal Jilka

Partneři IBU / IBU Partners
Partneři OV / OC partners
Dodavatelé OV / OC suppliers
Mediální partneři / Media partners

All rights reserved © Český svaz biatlonu